úvod | koncerty | alba | fórum | kontakt
 
Úvodni stranaBiografieAlbae-obchodFórumKoncertyTiskKontakt
 
Koncerty
V současné době nejsou naplánovány žádné sólové koncerty. Koncerty AG Flek naleznete ZDE

>>>VÍCE

Novinky na e-mail
Zadejte svou E-mailovou adresu:

Odkaz

Kofeinista, který rád chodí po kopcích

Ivo má vlastní špičkově vybavené nahrávací studio, ale v souvislosti s hudebním businessem říká, že to je jako být kapitánem na Titaniku. Proto sedá zase radši u piána, kde vznikají písničky bez stopy zahořklosti a depresivních nálad. Stejně tak působí jejich autor, který vás odbourá svou upřímností.

Už několik let jste mistrem zvuku a pohybujete se v prostředí vlastního nahrávacího studia. Čas od času si ale odskočíte k muzice...

Jsem hlavně muzikant a studio byla spíš jen taková odbočka, protože mě ta problematika zajímala a zrovna jsem měl období, kdy jsem byl otrávený z práce a potřeboval jsem obrovskou pauzu. Sedm, osm let jsem chodil na ryby a nahrával cizí hudbu. Ale pak mě to táhlo zpátky. Dokud bylo co budovat a mělo cenu přemýšlet, jaké další vybavení pořídit, tak mne to moc bavilo a dávalo to všechno smysl. Dnes už je to jinak. Hudební trh v podstatě skončil. Co bude dál nikdo neví a nemá smysl se tím moc zabývat.

Co vás tehdy tak znechutilo?

Vztahy v kapele.

Nenapadlo vás to řešit jinou kapelou?

Ne, to určitě ne! Chtěl jsem něco úplně jiného a studio bylo ideální, protože tehdy byl největší rozmach, zrovna se otevřely hranice. A člověk se k té technice lépe dostával. První studio jsem měl už v roce 1986, což bylo nesrovnatelně složitější... Časem jsem vybudoval studio, jaké jsem si vysnil a které je dnes na evropské úrovni. Ale je to trochu jako být kapitánem na Titaniku. Máme vybavené studio za miliony, ale ceny musíme mít stejné jako sklepní studia vybavená jenom počítačem. Když se kopíruje, musí se to nahrát levně.

Nicméně u vás vznikají zajímavé věci a natáčí u vás interpreti slavných jmen. Takže nějaká satisfakce určitě je...

To určitě je. Ale jestliže podnikáte v oboru, kde se nemůžete posunovat dál, tak už vás to tolik nebaví.

To asi neplatí o vaší vlastní tvorbě, u ní k posunům určitě může docházet. Jak vznikají vaše věci? Funguje to jako ventil při práci, kdy. máte přebytek cizí hudby v hlavě?

Vůbec ne. Čím víc jsem se vracel k muzice, tím míň jsem byl zvukařem a hudebním režisérem. Nemůžu dělat obojí dohromady. Když je člověk celý den ve studiu, přemílá se mu to pak v hlavě i v noci pořád dokola a nedá se to vypnout. To je někdy dost peklo. Snažím se teď netočit cizí věci. Naštěstí mám velmi dobré kolegy, kteří tam jsou místo mě. Chodím už jen nahlídnout jako majitel.

Jak poznáte, že nápad, který vzniká, je dobrý?

Pokud ve mně určitá skladba vyvolá stejný pocit, kdykoli si ji hraji, vtáhne mne do své nálady, pak mi stojí za to se s tím mořit a nasbírat slova, která umožní tu náladu vyzpívat. Názor dalších lidí je důležitý až ve fázi, kdy se věc realizuje a člověk je v tom moc zahrabaný, ztrácí odstup a potřebuje upozornit na chyby, které přestává vnímat. Je to jako v každém jiném oboru.

Když člověka napadne dobrá věc, tak to ví. Většinou vznikají písničky dvojím způsobem: buď hrajete, improvizujete a něco z vás vypadne, nebo se stává, že po nějakém intenzivnějším zážitku se najednou ta věc vyloupne celá. Jako byste slyšela v jednu vteřinu kompletní píseň -já tomu říkám DNA písně.

Na vašem novém albu zpívá Blanka Táborská. Proč jste si pozval zrovna ji?

Ty tři písničky jsem vzal ze společné desky, kterou se nepovedlo dokončit. Při práci na poslední písni, a to mi připadá docela legrační, jsme se s kolegou dohodli, že to ukončíme, protože to nevede tam, kam bychom chtěli. A já jsem si vzal ty písničky, které jsem napsal pro Blanku.

Ona sama nemá ambice nazpívat vlastní album?

Blanka je člověk, který nemá žádné umělecké ambice. Dobře se vdala a zajímá ji spousta jiných důležitějších věcí. Tak to prostě na světě je - někdo má hlas od boha a ambice žádné a někdo zase ambice a nemá žádný hlas. (smích)

Plánujete vyjet s novým albem na koncerty?

Ještě chviličku počkám, jestli si desky všimnou muzikanti, kteří by zajímali i mě. Ale strašně rád bych.

Z té sestavy, kterou jste si pozval na nahrávání, nepřichází nikdo v úvahu?

Ti lidé jsou tak vytížení, že to není reálné. Je to ale elita, samá zvučná jména...

Nejsou tam kvůli svým jménům, ale proto, že se známe z natáčení, takže se jedná spíš o přátelské vazby. Věděl jsem, co od nich můžu očekávat. To, že si člověk pozve sebelepšího hráče, ještě neznamená, že výsledek bude takový, jak si původně představoval. Je třeba mít úplně jasno, aby se vám nestalo, že osobnost hráče vás převálcuje a posune vaši věc natolik mimo hranice vaší hudby, že se z toho pro vás stane černá noční můra. Proto je lepší dělat s někým, koho už znáte.

Dá se říct, že z vaší desky skoro až dýchá snivost a romantika, což je ale možná zavádějící slovo.

Já si myslím, že jste ještě mladá na to, abyste to dovedla posoudit.

Takže to tak není?

Já to nepopírám, ale myslím, že se to nedá takhle jednoznačně označit.

Jednoznačné není určitě nic. Právě. Může se to tak jevit na první poslech, ale myslím, že je to trochu složitější. Nesnáším ufňukaný texty a texty, které něco řeší a stěžují si, jak je svět hořkej... Mě zajímají věci, které mě povznášejí.

Měla jsem na mysli spíše poetiku.

Ano, to je přesnější. Na mě hodně působí příroda. V určité době na mě přišla zvýšená potřeba rituálu, protože mi poslední dobou v životě chybí. Nacházím v přírodě místa, která na sebe nechávám působit. Jsou to emoce, které se v člověku někde ukládají, a pak se poskládají v té hudbě. Myslím, že kdybych měl malířský talent, tak bych spíš maloval než dělal hudbu.

Jak na vás působí Praha?

Když člověk přijede do Prahy po dlouhé době, působí na něho agresivně a já mám rád pro sebe větší prostor. Pak si ale uvědomím, že má i svoji poetiku. Třeba teď před chvílí jsem slyšel tak úžasnou symfonii zvuků, že kdybych měl kam, hned si to zapíši. Ale spíš tíhnu k chození do lesa. Mám chalupu na Vysočině a ve Zlíně mám také svoje místa, kopce, které mají svoji mystickou moc. Ale moc rád to kombinuji s městem. Mám rád tu změnu a také jsem závislý na dobré kávě, což je tady pořád trochu problém. Jsem v podstatě kofeinista, který chodí rád po kopcích.

Takže labužník na kávu. A co moravské vínečko?

Vínečka a pivečka já nemůžu. Ale euforie se dají pořídit i jinak.

Třeba jak?

Krásné ženy... nemyslím jenom fyzicky. Ale to už jsme zase zpátky u té přírody.

Ivo Viktorin

Hudebník, známý především ze skupiny AG Flek, po 25 letech svého aktivního působení na naší hudební scéně vydal své první sólové album. Skladatel, zpěvák a multiinstrumentalista (titul, k němuž se on sám nehlásí) si na novém albu nahrál většinu nástrojů sám. Některé skladby nazpívala jeho kolegyně z AG Fleku Blanka Táborská a nástrojové obsazení doplnili: Petr Vavřík, Zdeněk Bína, Iva Bittová, Luboš Novotný, Luboš Malina, Martin Gašpar, Stáno Palůch, Peter Solárik, Honza Machala, Marek Šlapanský, Petr Hoffman a Josef Vojtášek.

Markéta Havelková

>>> tištěná verze


Alba
Fórum
7/03/15 19:44:42
Kouzelná písen Říčka je pravda nebo je to smyšlený text? ...více
Odkaz