úvod | koncerty | alba | fórum | kontakt
 
Úvodni stranaBiografieAlbae-obchodFórumKoncertyTiskKontakt
 
Koncerty
V současné době nejsou naplánovány žádné sólové koncerty. Koncerty AG Flek naleznete ZDE

>>>VÍCE

Novinky na e-mail
Zadejte svou E-mailovou adresu:

Odkaz

Studio V - pohled do studia

Cestou do Zlína jsem si v autě pouštěl CD Kamelotu a Druhé trávy, abych se naladil na následující rozhovor. Proč práve je? Tyto skupiny totiž natočily většinu svých desek právě ve Studiu V. Protože je poslouchám, znám zvuk studia velice dobře a musím říct, že se mi líbí a podle mě patří k tomu nejlepšímu u nás. I proto jsem byl zvědav, na jakém zařízení nahrávky vznikají, i na setkání s lidmi, kteří je mají na svědomí.

Obrovskou komunistickou stavbu divadla v centru Zlína opravdu nelze přehlédnout. Když jsem se paní ve vrátnici ptal, kde studio najdu, její odpověď byly lakonická: " Vyjeďte do třetího patra a pak běžte podle kraválu" . Opravdu už od výtahu jsem slyšel, co se ve studiu děje. Po nezbytné úvodní prohlídce studia jsem si sedl k rozhovoru s majitelem studia Ivem Viktorinem a zvukařem Petrem Vavříkem. Další zvukař, Klement Jochymek, se musel věnovat práci.

Kdy a jak studio vzniklo? V paneláku v roce... " Já jsem s tebou dělal první desku v osmdesátém devátém...", vstoupil do hovoru Petr Vavřík. A Ivo Viktorin pokračoval. Já jsem točil v roce 1987 Dášu Voňkovou a v 89 Slávka Janouška, a to vše v sídlištním bytě. Nahrávání mě vždycky zajímalo, a tak jsem začínal asi jako každý s nějakým Revoxem a Grundigem a pak s prvním osmistopákem na úzký pásek. Měl jsem tehdy 3+1 - v jedné místnosti jsme bydleli se ženou a kočkou, v obýváku spali ve spacácích všichni muzikanti jako trampové a studio bylo v pokoji (akusticky upraveném). No, byla to sranda a trochu zkušenosti. Tady v tom baráku jsme od roku 1991 a první deska, která se tady dělala, bylo první CD Druhé trávy.

Takže jsi, jako muzikant skončil u zvukařiny. Já jsem muzikant pořád. Je ale pravda, že jsem vždycky po zvukařině pokukoval a zajímala mě. V době, kdy vznikalo panelákové studio jsem hrál v AG Fleku. Nahrávali jsme v Brně a Ostravě a zkušenosti ze státních studií byly šílené. Kdo to zažil, ví velice dobře, co říkám a tak se snad každý muzikant snažil vybudovat si doma nějaké zázemí, nějaké malé studio. Když jsme udělali doma první demáče AG Fleku, zjistili jsme, že to hraje stokrát líp. To bylo někdy v šestaosmdesátém. Po prvních zoufalých pokusech na úzký osmistopý pásek přišel 8stopák Tascam na půlpalci, který hrál o poznání líp. První malý mix Fostex, pak o trochu větší mix - smolili jsme to, jak se dalo. Neměli jsme peníze, takže se všechno přikupovalo postupně. Později jsme si pořídili 16stopý Tascam a vyměnili pult za Tascam 3500 - 32. To už byl slušný velký stůl a vydržel tady dlouho, vždyť jsme na něm udělali přes devadesát desek. Časem přestalo 16 stop stačit a my uvažovali, co dál. Jít do 24stopáku na poloprofesionálním formátu jsme nechtěli, tam se musí pořád dolbovat a navíc měl své mouchy. Na dvoupalec jsme sice mysleli, ale byl pro nás drahý. Tenkrát zrovna začínaly ADATy, a tak jsme se do nich nechali uvrtat za šílené peníze - vždyť tři kusy včetně BRC nás na leasing vyšli na 750 tisíc, což je z dnešního pohledu šílenost. Ale nadělalo se na nich strašné práce a pořád, když je potřeba, bez problémů fungují. Časem nás jejich zvuk začal neuvěřitelně štvát (Ivo použil jiné slovo, ale nechci kazit morální profil časopisu), a když už to nešlo vydržet, koupili jsme v roce 1996 2" Otari a zjistili, že to hraje o hodně jinak. Pořád tady ale strašil ten mix a tak jsme ho vyměnili za Amek Einstein. A to spojení s Otari je dobré, takže snad máme na čas klid. Naše nákupy totiž často stály za to - např. mix 3500 jsme kupovali přesně, když marka vylétla na neuvěřitelných 27 korun! Vůbec jsme několikrát podpořili technický vývoj, ale tak to je, co vyděláš, to tam vrazíš zpátky. Zase na druhou stranu člověk je u spousty zajímavých projektů a natočí spoustu třeba i zásadních desek.

Můžeš říci něco k akustice, a jak vůbec vzniklo tohle krásné a velké studio? Studio (nahrávací místnost) je 6 metrů vysoké s rozměry asi 8x10m. Nedá se to přesně říct, protože je to nepravidelný pětiúhelník. Měli jsme výhodu, že ta místnost byla od začátku určena pro snímání hudby. Podle koncepce z padesátých let tady měl stát nastoupený sbor a zvuk se měl přenášet do hlavního sálu a posílit operní sbor na jevišti! Stejně jsme provedli spoustu akustických úprav podle návrhu Miroslava Lába a jsme maximálně spokojeni. Akustiku studia považujeme za to nejpodstatnější. Samozřejmě žádné studio není univerzální - to naše je koncipováno na akustickou muziku, ale dá se tu natočit i big beat. Je to určitý kompromis, protože dozvuk není moc dlouhý, ale rozhodně se nejedná o mrtvý prostor. Dlouhý dozvuk je jednoúčelová záležitost, jednou se ti náramně hodí a mockrát je přítěží, proto i velké studiové komplexy ve světě mají víc nahrávacích místností nebo víc možností změny akustiky. Vzadu máme stupínek, na ten stavíme bicí, a kytarové aparáty se rozmístí kolem - s paravány, ale někdy i bez nich. K dispozici jsou i dvě kukaně. Ty používáme při komplikovanějším natáčení např. na saxofon nebo pro perkuse nebo pomocné zpěvy, španělky atd. Komické je původní poslání místnosti, kde máme režii. Byl tady sklad vlajek!

Další otázku jsem směřoval na Petra Vavříka. Můžeš nám prozradit něco ze své zvukařské kuchyně? Třeba oblíbené mikrofony , nebo jak točíš bicí? Řekl bych, že tím nejběžnějším způsobem. Do kopáku D 112 na virbl Shure 57 nebo někdy AKG 414, když chceme měkčí a tlustší zvuk. Na kotle Sennheisery MD 421 a overheady U 87. Podle potřeby dávám ambienty. Na hi hat a ride podle potřeby AKG 451. Zpěv skoro vždycky na Neumanna U 87. Podivil jsem se, že nepoužívají na zpěv C 24, kterou jsem ve studiu viděl. Ivo Viktorin mi vysvětlil své zkušenosti. Zdá se mi, že některé mikrofony mají větší pověst, než si zaslouží. A to je i případ C 24 a C 12. Má propad na středech a je hrozně měkký. Navíc, když na něj zpěvák zařve, není to nic moc. Nedávno jsem zkoušel na Ivu Bittovou U 87, C 12 a Brela a zase jsem C 12 vyřadil. Je to výborný mikrofon, ale jak na co. To U 87 je určitě nejuniverzálnější a každý zpěvák na něm zní dobře. Petr Vavřík dodává : U nás je to dáno také tím, že na účku máme vždy pověšený předzesilovač Neve (Amek) 9098 a v insertu je flaškový kompresor Summit Audio TLA 100. To je skvělá mikrofonní cesta, není sice nejlevnější, ale je to znát. Máme vyzkoušeno, že TLA 100 má ze všech Summitů nejlepší zvuk. Je nejměkčí, i když ani on není univerzální. Je označen jako tube leveler, a tak se nehodí na rychlejší akce, ale na zpěv a akustické nástroje je vynikající. Všechny playbacky jdou přes tuto cestu. Na tvrdší kompresi používám DBX 165. Je jediný, který nebere výšky a nemění zvuk a přitom to srovná do roviny. Z halů hodně používám Lexicon PCM 70, bezproblémové jsou haly z T.C. 5000 a používáme i pružinové AKG BX 20 a 25. Hlavně BX 25 je velmi příjemná a vytváří nádherný živý prostor. Vůbec nepoznáš, že to jsou pružiny. A pak tu máme Eventide H 3000D/SE. Je to naprosto excelentní efekt. Měli jsme tady na vyzkoušení 4000-ku a to už není ono. Nemá tak pevný zvuk jako 3000-ka, je moc výšková, nadýchaná. Ta snaha přizpůsobit se digitálnímu světu je nešťastná. Stejný případ, kdy jsou nové modely horší než ty staré, je u Lexiconu. PCM 70 má jasně nejpěknější odrazy, nejčistší zvuk, ty novější 80 a 90-ky bych ani nepoužil. I kapely zvenku, když chtějí hally, tak radši ty staré. Někdy jde vývoj vlastně dozadu.

Takže se ani nemusím ptát, jestli preferujete analog nebo digitál? My jsme jednoznačně analogisti - čím víc pásku, víc lamp, víc šumu, tím líp! Každý, kdo má hned v režii možnost srovnání, tak poznal ten rozdíl. Neštěstí je, kam ten svět směřuje, a smůla, že většina muzikantů a posluchačů vůbec netuší, jak to může hrát. My vždycky uzavřeme nahrávání tím, že kapele pustíme kompletní mixy z úzkého pásku. Tak už to nikdo nikdy neuslyší. Pak to proženem přes převodník a pustíme z počítače. Každý citlivější muzikant to hned cítí - úbytek hloubky prostoru, nečitelné basy, skleněnější výšky, nepřirozené sykavky. Proto se snažíme nahrávku udržet v analogu, co to jde. Mícháme do Revoxe a v budoucnu bychom měli rádi půlpalec. Nevím, proč používat digitál, který se blíží analogu, když můžu mít analog. Stejně jako si nekoupím Ramu, která chutná skoro jako máslo, když můžu mít máslo!

Jaký způsob nahrávání preferujete? Určitě co nejvíc nahrávat dohromady a živě. Vždycky je to lepší. A je lepší nechat to i s chybami, nic pokud možno nepřetáčet. Když se začne v základech něco přetáčet playbackem, když se začne hodně stříhat, vždycky se vytratí energie. A pak samozřejmě musíme muzikanty "honit", aby jim zbyl čas na míchačku. To je normální. Mícháme tak jednu až dvě písně za den. Když se ucho unaví, je lepší jít domů. I když máme automatiku, preferuji ruční míchačku. Mixpult považuji za další nástroj. Dá se jím vytvořit ještě větší energie, než je na nahrávce, tím, jak se fadery nenápadně posunují. Když se to naprogramuje, splacatí se to. Nevím, jak je to možné, ale mám to vyzkoušené i na nejlepších pultech. A jestli mi stačí ruce? Na to jsou lidi. V režii je vždycky dost muzikantů, kteří se rádi zapojí. Já to většinou nastavím do výchozích poloh, pak jezdím zpěv a Klement popřípadě s kapelou dělají nástroje - je to dobrodružství.

Teď bych se rád zeptal na klientelu. Kdo tady nahrával? Za ta léta bylo kapel a muzikantů opravdu hodně. Navíc se vrací, takže u nás natočí víc desek. To nás samozřejmě těší. Za všechny můžu jmenovat: -123 min, Iva Bittová, Buty, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Fleret, Kamelot, Richard Mller, Mňága a Žďorp, Karel Plíhal, Vlasta Redl a AG Flek, Slávek Janoušek, Věra Martinová, Točkolotoč, Spirituál kvintet, Cimbal Classic, Wabi Daněk.

A plány do budoucna? Chystáte se koupit něco nového do svých racků? Proboha, jenom to ne! Vážně, kdyby se někde válela 480-ka, tak bych nepohrdnul. Ale není tady nic, co by chybělo. I na tom, co máme, se dají nakombinovat pěkné hally. Naštěstí nás klienti netlačí do digitálu, ale kdyby někdo vyloženě chtěl, jsou tady ADATy a v počítači masterujeme, takže i tam jsou stopy.

Poděkoval jsem za rozhovor, rozloučil se pozdravem gramofonového průmyslu "smrt vypalovačkám" a vyrazil ku Praze.

>>> tištěná verze


Alba
Fórum
7/03/15 19:44:42
Kouzelná písen Říčka je pravda nebo je to smyšlený text? ...více
Odkaz