úvod | koncerty | alba | fórum | kontakt
 
Úvodni stranaBiografieAlbae-obchodFórumKoncertyTiskKontakt
 
Koncerty
V současné době nejsou naplánovány žádné sólové koncerty. Koncerty AG Flek naleznete ZDE

>>>VÍCE

Novinky na e-mail
Zadejte svou E-mailovou adresu:

Odkaz

Když vyšli „zepelíni“, byl to svátek

S Ivo Viktorinem o AG Fleku, zvukovém smogu, hudebních kořenech, Pavlu Bobkovi i o snivosti Kate Bushové

Kostelec nad Orlicí - Muziku dělá tak, aby si ji s čistým svědomím mohl poslechnout i po letech. Snad i proto jsou alba slavného AG Fleku, ať už pantonský debut, Dohrála hudba, či Waltz, trvalou hodnotou. Brání se nadprodukci, po pětadvaceti letech hraní teprve loni vydal výborné sólové album Vlna za vlnou. Z něj zlínský muzikant, skladatel, textař a zvukový mistr Ivo Viktorin hrál v sobotu v Kostelci nad Orlicí, kam jej na svůj výroční koncert pozvala kapela Oboroh. Viktorin však v kraji není naposledy, zítra vystoupí s Pavlem Bobkem,Wabi Daňkem a bandem Luboše Maliny v Náchodě. Oboroh ve Viktorinově studiu natočil pět desek. „Známe se od roku 1992,“ říká dvaapadesátiletý muzikant.

* Jak byste Oboroh charakterizoval?

To je kapela, která je ortodoxní, vychází z dřevního bigbítu. Není nijak novátorská, ale má svůj svět, kterému věří, dělá to poctivě a písničky Oborohu jsou pro mě důvěryhodné.

* Díky studiu určitě máte přehled o současné muzice. Máte z ní radost?

Nechci, abych vypadal zapškle, ale myslím, že z ní hudební průmysl udělal žumpu. Je mi jednapadesát a přeci jen jsem za svůj život už něco slyšel. Měl jsem štěstí, že jsem jako dítě vnímal 60. léta, co se tenkrát vydávalo a hrálo v rádiích, tedy pop, a to byl Semafor a kvalitní zpěváci i písně. Dnes se dělají strašné srágory, které se pod tlakem perou do lidstva, občas se mi dělá zle z toho, co musím vyslechnout než nakoupím v supermarketu, nebo když se jdeme s někým se najíst do hospody. Určitě vzniká nová dobrá hudba, ale v nadprodukci zvukového smogu a zvuků, které se vydávají za muziku, se těžko hledá. Vždycky se najdou mladí talenti a přes tohle všechno prorazí. Bohužel ta nadprodukce je tak obrovská, že došlo k její naprosté devalvaci a pro hudbu bylo lepší, kdyby se zakázalo nahrávat a pouštět ji v obchodních domech. Znovu vychází nahrávky lidí kteří jsou třicet let po smrti, vydávají se kompilace a kompilace kompilací a do toho každý den nová alba producentských tahů i hudebních poctivců a skutečných hudebníků. Dalo by se říct s Cimrmanovci že, hudební průmysl je sopka, která svou činností zasypala sebe sama. Když mi bylo dvacet a vyšlo třeba dvojalbum Led Zeppelin Physical Graffiti nebo něco od Pink Floyd, byl to svátek, obrovský zážitek, všichni byli úplně rozechvělí, že se děje něco výjimečného. Dneska může snad s lidstvem pohnout přírodní katastrofa, ale nová deska určitě ne.

* Přesto jste vydal první sólové album Vlna za vlnou...

Měl jsem potřebu si sám pro sebe dokončit písně do toho tvaru, aby mohly něco sdělit a předat dál. Byla to má osobní potřeba, nebylo to kvůli penězům. Přes to všechno, co jsem řekl, mě muzika baví. U mě to vzniká tak, že si někde zaznamenám hudební motiv, který mě baví i po čase, a když si ho přehraju, je tam stále ten pocit, který jsem do něho uložil. Když to chci pak předat dál, dokopu se k tomu, že to i otextuju, a dal-li jsem si s tím takovou práci, pak už mi stojí za to to nahrát.

* Recenze na desku byly velmi pochvalné. Co na to říkali posluchači?

Hráli jsme ji strašně málo. Mých sólových věcí z AG Fleku není tolik, abych z toho udělal plnohodnotný koncert. Mám sice úžasné slovenské muzikanty, první ligu od Müllera, Lipy či Kirschnerové, padli jsme si do noty, ale sešli jsme na pódiu zatím jen jednou. Jsme domluveni na další desce, pak by mělo být dost materiálu na řádný koncert. Občas, jako tady v Kostelci, vystupuju v úsporné verzi s kytaristou Michalem Vašíčkem. Ty písně jsou aranžované pro kapelu a uhrát je ve dvou je dost dřina, ale Michal je skvělý a všestranný muzikant, tak se to docela daří i tak sdělit lidstvu to podstatné.

* Před lety jste s Karlem Markytánem a Blankou Táborskou obnovili AG Flek a vydali album Waltz, pak to usnulo. Není škoda tak dobré „firmy“?

Flek znova vyjede. Tehdy se nám nepodařilo dát dohromady muzikantskou partu tak, aby to bylo zábavné a přeneslo se to na diváky. Teď máme muzikanty od Vlasty Redla, vrátil se Pepa Šobáň, kromě Michala Vašíčka s námi hraje bubeník David Velčovský. Máme za sebou několik koncertů a funguje to výborně, najednou se dá dělat muzika i zábava.

* Jaký máte pocit, když si poslechnete první desku AG Fleku?

Já je neposlouchám. První album jsem neslyšel dvacet let, nemám odvahu si to pouštět. Desku Dohrála hudba jsem slyšel strašně dávno a Waltz před čtyřmi lety náhodou u kamaráda v autě.

* Jaký to byl pocit?

Z určité energie dobrý, ale spoustu věcí bych už udělal jinak. Deska je přeci jen taková fotografie.

* Jak jste se ocitl ve společnosti Pavla Bobka, s nímž budete v Náchodě.

S Petrem Vavříkem z Buty jsme hráli v Druhé trávě, když Robert Křesťan vydal album 1775 básní Emily Dickinsonové. Z téhle spolupráce vznikla sestava pro zpěvačku Káťu Garcia, byli v ní oba Lubošové, Malina i Novotný, na bicí hrál Jirka Stivín, na kytaru Emil Formánek. Ti pak nahrávali Pavlu Bobkovi desku Muž, který nikdy nebyl in. Pavel onemocněl a ještě se necítí na celý repertoár, a tak jako host kromě mne přibylWabi Daněk.

* Máte rád country?

Neberu to podle žánrů, některé věci od Druhé trávy se mi líbí moc, jiné, třeba ty ortodoxně bluegrassové, už míň, ale chápu, že je to baví. Mám rád Křesťanovy písničky z první desky, třeba Praha bolestivosti, krásné věci jsou na Emily Dickinsonové. A co se týká Pavla Bobka, toho jsme zpívali u táboráku, když jsem byl sedmnáctiletý čundrák. Tenkrát vyšla deska Veďmě dál, cesto má a Čekám na svůj náklaďák, ono se to jmenovalo Chvíle, kdy jsem byl s ní, to byl hit. Je pro mě hrozně milé, když s ním můžu zpívat druhé hlasy, třeba v Pojď stoupat jak dým.

* Nakolik vám u písničky záleží na textu?

U Pavla to tak neberu, to je součást historie, kterou člověk vnímá jinak, je to dané, určitou roli v tom hraje sentiment. Robert Křesťan má nádherné texty. A já? Když jsem byl mladší, tolik mi nevadilo, že mám zpívat něco, s čímž až tak nesouzním, ale dnes si to musím napsat sám, aby to byla pro mě pravda.

* Jde to rychle?

Ne, šíleně pomalu. Nejsem textař ani básník, kdybych to měl přirovnat, spíš malíř. Zajímá mě atmosféra a pocity, které ve mně hudba vzbuzuje, protože za ní je stejně uložen nějaký příběh, já ho tam musím svými omezenými prostředky nějak dostat, aby to bylo pravdivé. Na desce Vlna za vlnou není jediné falešné slovo. Někomu se ta slova mohou zdát příliš obyčejná, jinému příliš květnatá, ale pro mě jsou přesná ta, která tam v češtině a v daném frázování můžu dát a přesto splní potřebu sdělení. Souzní s hudbou i s tím, co to pro mě znamená.

* U moravských písničkářů se hodně mluví o kořenech, mnozí se obrací k folkloru. Platí to i u vás?

Vůbec ne. Moje kořeny jsou jinde. Nevzpomenu si už, kolik mi bylo, ale přesně si pamatuju pocit, když jsem poprvé z rádia slyšel písničku Stevieho Wondera YesterMe, Yester-You, Yesterday, mohlo mi být tak devět let. Byla to první anglická písnička, kterou jsem slyšel, naprosto mě to uchvátilo jako dosud nic, co rádio hrálo. Odmalička jsem nasáklý angloamerickou muzikou. Samozřejmě, když jsem později poznal některé krásné lidovky, tak mne dostaly, ale jako dítě jsem to nesnášel, tak že jakýpak kořeny.

* Netajíte se tím, že jste velký ctitel Kate Bushové a Petera Gabriela. Proč?

Fascinuje mě snivost Kate Bushové, její krásné obrazy, to je takové malování hudbou. To je to, co mám na muzice nejradši. Nepotřebuju až tolik rockovou energii, nepotřebuju v textech rozervance. Přijde mi docela srandovní, když si někdo v hudbě stěžuje, co s ním udělala žena a kde se zas ožral. Myslím, že každý má svůj kýbl špíny, ale já ho nepotřebuju nosit do své muziky. Já si do ní schovávám své euforie, chci si s ní užít, od reality chci naopak utéct. Nejsem z těch, kteří mají potřebu své problémy křičet do lidí.

Foto popis| IVO VIKTORIN, silný autor a opora slavného AG Fleku vystoupil v sobotu v Kostelci nad Orlicí jako nadžánrový písničkář. Foto autor| FOTO: MAFA - JAN STROUHAL

>>> tištěná verze


Alba
Fórum
7/03/15 19:44:42
Kouzelná písen Říčka je pravda nebo je to smyšlený text? ...více
Odkaz